Dopamin, někdy označovaný jako „chemikálie štěstí“, hraje zásadní roli v našem chápání a reakcích na odměny. Výzkum ukazuje, že při aktivitách, které nám přinášejí okamžité uspokojení, jako je získání „lajku“ na sociálních médiích, dochází k uvolnění dopaminu v našem mozku. Tento proces je výraznější, když je odměna nečekaná; studie odhadují, že nečekané odměny mohou zvýšit hladiny dopaminu až o 400 % oproti základní hladině.

Microlearning využívá tento fenomén k podpoře učení tím, že poskytuje vzdělávací obsah ve krátkých, rychlých dávkách, které často končí rychlým testem nebo kvízem, poskytujícím okamžitou zpětnou vazbu. Při správné implementaci může microlearning zvýšit uchování informací až o 20 % ve srovnání s tradičními delšími vzdělávacími sezeními. Tento přístup je založen na principu, že krátkodobé a časté testování může zvýšit dlouhodobé zapamatování obsahu.

Jak poznat kvalitní microlearning?

1. Jasná struktura a cíle: Každá microlearningová jednotka by měla mít jasně definovaný učební cíl a být strukturovaná tak, aby podporovala postupné učení.
2. Omezení herních prvků: Herní prvky by měly být použity umírněně, aby se předešlo nadměrné motivaci založené na závislostním chování.
3. Podpora dlouhodobého zapamatování: Microlearning by měl zahrnovat mechanismy opakování a recenze, které pomáhají informace udržet v dlouhodobé paměti.

Ne všechno, co se třpytí…

Dopaminová závislost, vyvolaná technologiemi používanými v microlearningu, přináší řadu negativních dopadů na učení a chování jedinců. Přestože je microlearning užitečný pro rychlé a efektivní osvojení informací, jeho nesprávné využití může vést k problémům, které jsou přímo spojené s dopaminovým systémem odměn v mozku:

1. Zvyšování závislosti: Technologie microlearningu mohou snadno přispět ke zvyšování závislosti, pokud jsou designovány tak, aby vyvolávaly časté a intenzivní dopaminové odpovědi. Notifikace, okamžitá zpětná vazba a gamifikace mohou vést k tomu, že uživatelé cítí potřebu neustále se vracet k aplikaci pro další „dávku“ dopaminu, což může vést k narušení normálních každodenních aktivit​ (Science in the News)​.

2. Pocit vyhoření a únavy: Příliš častá stimulace dopaminových center může vést k pocitu vyhoření, kdy jedinci cítí únavu a nedostatek motivace k dalšímu učení nebo dokonce k interakci s technologiemi, které byly dříve považovány za odměňující​ (RNZ)​.

3. Snížení schopnosti dlouhodobého učení: Dopaminová závislost může snížit schopnost dlouhodobého učení, protože uživatelé mohou mít tendenci přeskakovat od jedné činnosti k druhé v hledání okamžitých odměn, což může bránit hlubšímu zpracování informací a jejich dlouhodobému uložení do paměti​ (Science in the News)​.

4. Negativní dopady na sociální a emoční zdraví: Stále větší závislost na technologických odměnách může vést k sociální izolaci, snížené schopnosti vytvářet hlubší mezilidské vztahy a obecně k negativnímu dopadu na emoční pohodu, protože jedinci mohou ztratit zájem o aktivity, které neposkytují okamžité dopaminové odměny​ (RNZ)​.

V kontextu microlearningu je klíčové, abychom si my všichni byli vědomi těchto rizik a snažili se vytvořit vzdělávací nástroje, které podporují zdravé učební návyky a předcházejí možné dopaminové závislosti. To zahrnuje vytváření obsahu, který je nejen zajímavý, ale také podporuje udržitelné a zodpovědné učební praktiky.